Zpověď strážce majáku

Už věky hlídám tenhle maják, mým chlebem je jen samota a moře

Už stovky a stovky vln se převalily přes nekonečnou mořskou pláň,

kterou znám už tak dobře, jako nebe sahající až k modrému obzoru.

Opustila mě naděje a můj život protéká mezi mými prastarými prsty

jako černá slaná řeka, která mě neopustí ani v hrobě.

Smrt už dávno zapomněla mé jméno a teď mě marně hledá.

Křik racků utichl už před léty a šumění moře je neutuchající litanií mého zbytečného žití.